Býčinu, která tvořila nejzápadnější hranici Studénského panství, nalezneme mezi Budami a Kněžmostem. Je to malá, klidná a nenápadná víska s kapličkou na návsi. Stavení tu tvoří typickou kruhovou zástavbu a nalezneme tu i pozůstatky bývalých statků. Písemně poprvé uváděna k r. 1356, r. 1410 je zmiňován Hereš z Býčiny. V té době snad také v obci stávala tvrz (snad v poloze zvané Špejchárky, dnes čp. 1 a 2). Zdejší vladycký rod vymřel Přibíkem z Býčiny, obec potom patřila různým majitelům. Roku 1536 za Vančurů ze Řehnic byla ves připojena k jejich panství Studénka. Pro účast ve stavovském odboji byl ale Vančurům z Řehnic veškerý majetek zabaven, konfiskát koupil r. 1623 Albrecht z Valdštejna a připojil Býčinu (a ostatní obce) ke svému panství Frýdlant. Potom ji držel Maxmilián. Během třicetileté války získává toto panství rod Valdštejnů z mnichovohradišťské větve a připojuje je k panství Zvířetice.
Dnes patří Býčina pod správu obce Kněžmost. Na návsi čtvercová kaple se zvoničkou. Jižně od obce, na Býčinském potoce, soustava rybníků, nejblíže je Býčinský rybník. Jižně od rybníků nouzová letištní plocha Kněžmost.
