Kněžmost

Býčina

Ves je doložena poprvé k roku 1358. Do roku 1420, kdy byl vypálen cisterciácký klášter, patřila k jeho zboží. Po roce 1483, kdy vymírá rodina Příbkova z Bejčiny, král dal jejich zboží Janu z Házmburka a na Kosti. Roku 1536 za Vančurů ze Řehnic byla ves připojena k jejich panství Studénka. Během třicetileté války získává toto panství rod Valdštejnů z mnichovohradišťské větve a připojuje k panství Zvířetice. 

Čížovka

Původně zvané Čížov. Byla založena současně se zaniklou vsí Suchý Důl před rokem 1615 v místě vykáceného lesa. Patřila pod panství Horní Malobratřice.

Drhleny

Původně zvané Drliny. Patří katastrálně k obci Suhrovice. Její součástí jsou minimálně od konce 18. století, kdy bylo zavedeno povinné číslování domů. První zmínka o obci je k roku 1572, ale uváděn je pouze rybník, který patřil Vančurům z Řehnic. Další zmínka je z roku 1604, kdy je odtud uváděn i mlýn, v tomto roce přechází Drhleny od panství Horní Malobratřice k panství Valečov. 

Chlumín

Poprvé je ves připomínána v roce 1405, kdy byla v majetku Dobeše Hrzána z Újezda jinak z Chlumína nebo Harasova. Potomci Dobeše vlastnili Chlumín několik generací. Patrně za vpádu křižáků roku 1468 byl zdejší dvorec vypálen a zůstal dlouho pustý. Ještě roku 1545 se uvádí pustý dvůr Chlumín. Stál pravděpodobně v místech stavení č.p. 3. Místem je vyvýšenina u bývalého rybníčku na severozápadě vsi.

Koprník

Tvrz se tady patrně nalézala ve východní části vsi. Sídlil v ní vladyka Oldřich z Koprníku. Rodina měla široké příbuzenstvo na Valečově, v panství Studénka, ale i v Polsku. Takovéto rozptýlení vyšší i nižší šlechty bylo v té době obvyklé. Vladyka Koprník konal pravděpodobně strážní službu na obchodní stezce, která tudy vedla. To dotvrzuje erb rodu Koprníků, muže se sekyrou, neboť to je erb stráže. Zde by snad mohlo být hledáno i odvození jména Koperník a snad i osady Koprník.  Strážný s kopím či sekyrou měl totiž titul kopeník, tj. voják ozbrojený kopím. Další verzí názvu je odvození od rostliny koprníku štětinolistého, který zde kdysi hojně rostl. 

Rodina z blíže neznámého důvodu opustila tvrz a vystěhovala se do Krakova v Polsku. A právě roku 1392 byl děd hvězdáře Mikoláše Koperníka zapsán do Krakovské městské kroniky a byl potvrzen jako řádný občan z Čech občanem Doubravou, který se z Čech přistěhoval do místa již dříve. Tomuto přistěhovalci se narodil syn Mikoláš, který roku 1462 přesídlil do Toruně. Zde si zařídil pekařství a narodil se mu syn Mikoláš, budoucí významný hvězdář.  Je tedy s největší pravděpodobností možné, že Koprník je původním sídlem Koperníkova rodu. 

Ves jako taková zpustla v době husitských válek. V 16. století zde byl pouhý rybník, který náležel k Valečovu. V roce 1592 zde stála pouze jedna obývaná usedlost, později byla ves obnovena.

Lítkovice

První doklad o zdejším statku je z roku 1363, kdy jsou doloženi první členové zemanského rodu jako podílníci kostelního práva ve Všeborsku. Tvrz jako taková doložena není, ani počet zdejších dvorů. Je doloženo, že Mikeš z Lítkovic prodal roku 1370 dvůr Heršovi z Valečova. Roku 1570 zakoupil zdejší poplužní dvůr Vilém Odkolek z Újezda. Původní poplužní dvůr se nachází na východní straně vsi, kde v jeho východní části pak stávalo sídlo. 

Malobratřice

Obec byla od svého počátku rozdělena mezi několik vladyků. První písemná zmínka je k roku 1354, kdy vladykové z Malobratřic vybírají spolu se Soleckými obyvateli kněze na Solec. Malobratřice byly několikrát spojeny a opět rozděleny (Horní a Dolní Malobratřice) minimálně mezi dva majitele. V roce 1716 koupil jednu část obce hrabě František Josef z Valdštejna a nedlouho po tomto roce kupuje, po smrti původních majitelů, i část druhou. Tím dochází k definitivnímu spojení obojích Malobratřic. K hraběcímu panství patří do roku 1945.

Násedlnice

První doklad o tvrzi je z roku 1398, kdy je připomínám Odkolek z Násedlnice, člen rodu Odkolků z Újezdce.

Násedlnické sídlo často měnilo majitele. V roce 1607 je zmiňován Jindřich Krsovský z Krsovic v Násedlnici a je patrné, že tato tvrz či mladší stavba tvrze tady stála až do počátku 17. století. 

Středověká tvrz přímo v Násedlnici zřejmě nestála. Je možné, že se nacházela v blízkosti dnes existující samoty Žabokliky, tedy na malém chloumku jihovýchodně od samotné vsi. Tato tvrz měla nejspíš zaniknout ve válkách 15. století. Další místo, kam historici umisťují zdejší tvrz, je ostrov v zaniklém rybníce Volšáku. Dodnes je v protipovodňových mapách zakreslena oválná vyvýšenina, která mohla být ostrovem s tvrzí.  Ve vsi měl patrně stávat zemanský dvorec s dřevěnou srubovou stavbou. Někde v prostoru dnešního dvora, snad na jeho západním nároží, stávalo mladší renesanční sídlo. 

Solec

První zmínka o vsi se nachází v predikátu Všeslava ze Solce uváděného roku 1323.  Zboží bylo patrně rozděleno na dvě části a stál zde alespoň jeden dvůr. O něco později vyrostla v Solci dřevěná tvrz, stávající na stráni proti kostelu. Zanikla již ve druhé polovině 15. století, snad v souvislosti s vpádem Lužičanů. Na přelomu 19. a 20. století patřil k Solci Soleček a Žantov. V roce 1900 zde byla postavena škola. V Solci byly tři hostince a také kupecký krám. V období mezi dvěma válkami zde působily vedle sebe tři společenské organizace. Nejstarším spolkem byl Sbor dobrovolných hasičů Solec, spolek divadelních ochotníků Havlíček a sdružení studujících ze Solce a okolí.

Významnou dominantou je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Je situován na vyvýšenině, kterou od bývalé tvrze odděluje údolí, kterým prochází příjezdová cesta na náves. O starobylosti soleckého kostela svědčí i bohoslužebné předměty. V gotickém kostele byly i varhany, později převezené na hrad Valdštejn. Každoročně se zde koná (na počest svátku Panny Marie) tradiční Mariánská pobožnost. 

Soleček

První zmínka o vsi a tvrzi na Solečku je z roku 1380. Majitel byl Ješek Studl ze Solečka. Dominantou obce je budova bývalého dvora, v jehož areálu stávala ve středověku tvrz. Současný čtvercový dvůr byl vystavěn v místě staré tvrze v letech 1848 – 1850. Areál původní tvrze a dvora je zakreslen na první katastrální mapě Solečku z roku 1842. Posledním pozůstatkem původní tvrze je nádržka Kobýř, zdroj vody pro mlýn Pod Kobýří. 

Srbsko

Vesnice, o níž první písemná zpráva je až z roku 1534, byla nejspíš pojmenována podle původu kolonistů, lužických Srbů, kteří ji na konci druhé přemyslovské (vnitrozemské) kolonizace založili. Dokládají to archeologické nálezy z posledních let, které posouvají vznik obce do 13. století. Zanikla však a byla znovu založena, to můžeme usuzovat podle přípony názvu – sko. Právě takto názvy zaniklých a znovuobnovených vesnic končí. Z obce zůstala pouze dvě hospodářství, která dala vzniknout obci nové.  

Suhrovice

Ves byla součástí statku Soleček. K roku 1551 se uvádí sídlo Jana Lišky ze Suhrovic, kde pravděpodobně stával dvůr. O jeho podobě nebylo dosud nic zjištěno.

Těsně před Suhrovicemi ve směru od Kněžmosta (naproti rybníku), byly nalezeny v roce 1993 zlomky keramiky, které dokládají existenci sídliště v 5. – 3. tisíciletí před naším letopočtem. O 10 let později zde bylo nalezeno několik kamenných nástrojů a štípaných pazourků. Tyto nálezy posoudil specialista na paleolit a podle něho by některé „pazourky“ mohly náležet paleolitickým lovcům až z doby před 140 000 lety. 

Úhelnice

První zpráva o Úhelnici je z roku 1395. V roce 1411 je odtud připomínán Petr ze Stakor a Úhelnice a tehdy je také připomínán dvůr. Doložena je účast Vrška z Úhelnice v roce 1440 na sněmu v Nymburce. V roce 1454 koupil Úhelnici Mikuláš Fricek z Daliměřic. Jeho potomek Zikmund při prodeji volenovického (Valy) zboží Radě města Mladé Boleslavi prodává i pusté dvory v Úhelnici. Sídlo se nedochovalo.

Žantov

Jedna verze říká, že Žantov nebo také Žandov, má svůj název podle písčité mokřiny, na které dolní část obce dodnes stojí. V kronice obce Solec je Žantov zvaný podle pánů Žantovských ze Žantova a na Nedakřevicích, kteří se zde v 16. století připomínají. Ves je doložena poprvé roku 1380, bratři Mikuláš a Jeniš ze Solečku zde vlastnili tři kmetcí dvory (selské statky). Další zmínka je z roku 1393, kdy po zřízení kaplanství v Bosni dostalo toto roční plat dvou kop grošů českých ze zdejších gruntů, patřících k Valečovu. Roku 1523 se poprvé připomíná mlýn, později zvaný Loučný. Obec nakonec přešla do majetku Vančurů z Řehnic k panství Soleček a po vymření rodové větve získali panství mnichovohradišťí Valdštejnové. Drželi je do roku 1945.