Málokdo ví, že Koperníkův rod pochází z velké pravděpodobnosti právě z naší blízké vísky. Výrazně to například zaznělo v roce 1873, kdy svět slavil 400. výročí narození tohoto hvězdáře. Tehdy se ujal hlavní propagace velkého astronoma matematik a astronom profesor František Josef Studnička, jehož obšírné koperníkovské studie vyšly ve druhém ročníku „Časopisu pro pěstování mathematiky, fysiky a astronomie“. K tomu řada přednášek, popularizace, výklady koperníkovské nauky. Skoro současně vyšla v českém překladu (1878) knížka věhlasného francouzského astronoma a filosofa Camila Flammariona „Pouť nebeská“. Flammarionovy knížky byly snad všechny rychle přeloženy do češtiny, zvláště jeho knihy populární. Studnička i Flammarion a také profesor Gustav Gruss (ve spise „Z říše hvězd“) s velkou přesvědčivostí dokazují, že rodina Koperníkova pocházela z Čech, přesněji z osady Koprník poblíž Bakova nad Jizerou. Tam ve své tvrzi sídlila rodina vladyky z Koprníka. Ke tvrzi patřil i mlýn s rybníkem. Rodina Koprníkova měla stálé styky s Krakowem a Toruní. A tak došlo k tomu, že syn Mikuláše Koprníka (dědečka astronoma Mikuláše) se narodil v Krakově roku 1420 a pro část své rodiny si zvolil za bydliště Toruň. Celá Koprníkova rodina se z Koprníku (jméno pochází od slova kapr; tento druh ryb se vskutku v Koprníku ve větším měřítku choval) odstěhovala až koncem 15. století do Krakova…
V knize úřadujícího městského radního starého hlavního (sídelního) města polského „Acta consularia cracoviensia“, která začíná letopočtem 1392, je uveden přistěhovalec z Čech, jemuž bylo uděleno právo měšťanské. Byl to Mikuláš Koprník, děd hvězdářův. V té listině je i napsáno, že důvěryhodný občan krakovský českého původu, jménem Doubrava (Dambrowa) potvrdil totožnost nového občana osobním svědectvím.
Otec astronoma Mikuláše se v Polsku oženil s Barborou Wasselbrodovou, sestrou biskupa Warmínského, a dostal věnem dům v ulici svaté Anny. Tam se mu roku 1437 narodil syn, hvězdář, Mikuláš po dědovi.
„Až do uplynutí 6. roku jsem byl v otcovském domě v Drahoticích. Na to uveden jsem byl do jednotřídní filiální školy Sezemické. Zde nabyl jsem první počátky literního umění od tamního učitele Josefa Neumanna. Do školy té chodili jsme jen času letního, v zimě pak když byly nepohodlné cesty, vyučoval tentýž p. učitel v obci Drahotické v chalupě Augustina Červeného. Oběd dostával střídavě od rolníků drahotických v pořádku určitém….. Učebných pomůcek postrádala tato škola zcela. Toliko skrovnou knihovnu školní měla, z níž nám p. učitel na požádání knihy obsahu zábavného u poučného půjčoval. Ježto však bylo mé i rodičů mých přání, abych se hudbě a zpěvu naučil, počal jsem v září roku 1859 choditi do školy Loukovské, kdež vyučoval na jednotřídní farní škole učitel p. Václav Falkner".
Tři třídy reálné školy mladoboleslavské absolvoval s výborným prospěchem v l. 1865 – 1867. Slyšel pedagogický běh na ústavu v tomtéž místě, kdežto dosáhl způsobilosti podučitelské pro trojtřídní škody národní.
(O publikovaných vzpomínkách J. V. Flanderky na válečný rok 1866 – viz dále ).
Na základě „dekretu školního výboru v Budňanech z 20. 9. 1868 a knížecího arcibiskupského školdozorství berounského v Hořelici se stal podučitelem na dvoutřídní národní farní škole v Budňanech pod Karlštejnem".
(V jedné zmínce uvádí, že při pomoci s hradním archivářem – kterého ale nejmenuje – byl vzbuzen jeho zájem o historii).
8.8.1868 nabyl vysvědčení podučitelské a poté byl mladším učitelem v Budňanech a v Mn. Hradišti.
25.7.1871 jej „Vysoká c. k. zemská školní rada vynešením ze dne 25.7.1871 Vás podučitelem na obecní škole v Mn. Hradišti jmenovala".
30.11.1872 – „podnikl před Pražskou c. k. českou zkušební komisí zkoušku k dosažení způsobilosti vyučovat na školách obecných".
2.9.1876 – „jako učiteli v Mn. Hradišti určeno, aby úřad školní v Solci převzal".
8.8.1877 – byl ustanoven učitelem obecné školy v Solci.
10.4.1880 – byl ustanoven řídícím učitelem v Solci.
28.8.1880 – jako řídící učitel v Solci byl c. k. okresní školní radou v Mn. Hradišti jmenován zatímním řídícím učitelem v Kněžmostě s platem 600 zlatých ročně.
22.12.1880 – obdržel pochvalu od c. k. okr. školní rady v Mn. Hradišti, že „chvalným prospěchem mládež jemu svěřenou vyučoval, ji k mravnému životu naváděl, sám vlastního vzdělání i vzorného života bedliv, dobrý příklad dával“.
23.10.1883 – „Na základě presentací cís. král.okresní školní rady v Mn. Hradišti ustanovujeme Vás řídícím učitelem v Kněžmostě. Zároveň Vám ukládáme, abyste za příčinou vykonání přísahy a nastoupení nové služby své u pana předsedy cís. král. okresní školní rady v Mnich. Hradišti co nejdříve se přihlásil".
3.2.1888 – litoměřický biskup Emanuel Jan mu dekretem vyslovil „dík a pochvalné uznání za mravné odchování mládeže„ a za pěstování církevní hudby v Kněžmostě.
12.4.1892 – farář J. Pavec v Kněžmostě jmenuje „Velectěného Pána, Pana J. Flanderku ředitelem kůru v Kněžmostě, kteréž místo jste již dříve horlivě zastával…. a že zároveň co řídící učitel pečovati budete o to, aby školní dítky v potřebných zpěvech kostelních cvičeny byly".
12.5.1895 – Správní výbor Musea král. Českého „V plné úctě podepsaný správní výbor přijal se zvláštním potěšením na vědomí, že jste Velevážený Pane, ráčil opětně Museu král. Českého věnovat 11 praehistorických nádob a četné předměty železné nalezené v Kněžmostě, čímž musejní sbírka archeologická platně obohacena byla. Koná tudíž uctivě podepsaný správní výbor jen milou povinnost, když za tento velecenný dar dovoluje si Vašemu blahorodí vysloviti své nejvřelejší díky".
1900 – navštěvoval kurs štěpařský, ovocnický a zelinářský při Rolnické škole v Ml. Boleslavi.
20.4.1907 – Sbor dobrovolných hasičů v Kněžmostě mu „vyslovuje svůj nejsrdečnější dík za horlivou, dlouholetou a nezištnou činnost v působnosti jednatel, ku povznesení sboru vždy směřující".
1910 – odchází do důchodu a stěhuje se do Prahy, na Královské Vinohrady.
11.6.1910 – „Jménem c. k. zemské školní rady uděleno pochvalné uznání za dlouholeté úspěšné působení ve školství„.
27.9.1910 – C.k. zemská školní rada nařídila c. k. bernímu úřadu na Král. Vinohradech, aby mu bylo poukazováno výslužné ročně 3 100 korun.
7.10.1910 – C.k. hydrografické oddělení zemské, Departement XI d c. k. místodržitelství děkuje: „Jeho blahorodí, velectěnému p. J. V. Flanderkovi za veškeré služby, jež konal vždy úspěšně v zájmu hydrografické služby v Čechách„.
Zemřel v Praze, na Král. Vinohradech na mozkovou mrtvici v noci na 13. srpna 1913. Jeho hrob se nalézá na Vinohradském hřbitově v Praze.
Je autorem článků s vlastivědnou tematikou, které vycházely v Mladoboleslavských listech, nebo v Jizeranu (např. 1897 – „Působení hraběcí rodiny Valdštejnů v Pojizeří„). Jeho fejeton „Vzpomínky na r. 1866„ vyšel 5. 8. 1896 v Jizeranu. Se svolením majitele bádal ve valdštejnském archivu v Mn. Hradišti, který v té době jinak byl přísně nepřístupný.
V Hlasech pojizerských vycházely jeho dětské besídky, publikoval v Besedách učitelských.
V r. 1891 v Turnově vydal monografii „Soudní okres mnichovohradištský„. (1 výtisk je uložen ve Státní vědecké knihovně v Liberci).
Miloval chrámovou a komorní hudbu, pro kněžmostský kůr opisoval noty, hrál na violu. Na domácí koncerty do kněžmostské školy přitahoval hudebníky z Mn. Hradiště i širokého okolí. Učil se polsky a rusky, aby se mohl seznámit s tamní pedagogickou literaturou.
Místem jeho oblíbených vycházek byl hrad Valečov. Důkladně znal jeho dějiny. Setkával se s archeologem prof. Dr. J. F. Píčem z Prahy a dopisoval si s prof. F. X. Procházkou z Jindřichova Hradce.
Jeho písemná pozůstalost se částečně zachovala ve Státním ústředním archivu (viz. Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v ČR, Praha 1997, str. 134), v Památníku nár. písemnictví v Praze (dopisy týkající se hudby), ve Státním okresním archivu v Ml. Boleslavi a v r. 1937 bylo též něco předáno do Muzea v Mn. Hradišti.
Univ. prof. J. V. Šimák (1870 – 1941) v předmluvě ke své knize Dějinné paměti okresu mnichovohradištského, díl I., 1917 o J. V. Flanderkovi uvádí: “Vděčně vzpomínám i svých místních předchůdců, již zesnulých, jimž nebylo přáno, aby dokonali ovoce dlouholeté sběratelské práce a lásky… řídícího učitele Jos. V.Flanderky. Razili první dráhy„.
Doc. Dr. Jiří Václav Klíma (1874 – 1948) se o J. V. Flanderkovi zmiňuje ve své vzpomínkové knize Jirka.
Z poslední doby je o J. V. Flanderkovi v souvislosti se stavbou školy v Kněžmostě několik zmínek v brožuře „100 let základní školy v Kněžmostě 1892 – 1992„.Když jsem se krátce zastavil v Kněžmostě. Při rozhovoru s několika velmi starými lidmi na náměstí mi na dotaz o J. V. Flanderkovi tito pravili: „Slyšeli jsme o něm od svých rodičů a ti o něm říkali, že to byl člověk zlatého srdce„.
S výrazem úcty Pavel Jelínek
Vychodil obecnou školu a ve 12cti letech se odebral do Vídně, kde vystudoval učení zámečnictví. V Mnichově Hradišti se doučil řemeslu kovářskému. Pracoval na různých místech v Čechách i Praze. Roku 1888 zakotvil v Kněžmostu a na Žantově, kde v obecní kovárně založil společenstvo kovářů a podkovářů pro okresy mnichovohradišťský a bělský. Zde pobyl až do roku 1910. Od téhož roku samostatně pracuje, do poslední chvíle, v domě svého syna v Kněžmostě. Zesnul klidně po krátké nemoci 27. června 1918 v 69 letech.
Čerpáno z: Kovářské listy a Česká průmyslová banka r. 1918